Co je psychoterapie

Psychoterapie a péče o duševní zdraví obecně s sebou ještě z minulých generací a režimů nese velké stigma. Stále více lidí však přichází na to, že říct si o pomoc v situaci, s níž si sami neví rady, není projevem slabosti, nýbrž síly. Rozhodnout se přijmout pomoc znamená odvážit se přiznat sobě svou křehkost a pomalu ji odhalovat druhému-terapeutovi a společně hledat nové cesty. Může to být první krok, který nám pomůže objevit naše zapomenuté zdroje a posunout se v životě dál.

Psychoterapie tradičně byla spojována se světem medicíny a psychologie, ale můžeme na ni nahlížet i jako na svébytný obor, který má své kořeny v celé šíři našeho kulturního dědictví, od přírodních věd přes humanitní obory a umění až k náboženství. Zatímco v minulosti byla spojována více s léčbou duševních poruch, v současnosti ji více lidí také využívá jako formu seberozvoje nebo například pro integraci nějakých náročných zkušeností, např. psychedelického či psychospirituálního charakteru.

Jak terapie pomáhá?

Je mi bližší chápat terapii jako provádění než léčení. Psychoterapeut nemá žádné zázračné schopnosti a vhledy, nenajde řešení za vás, neuděluje autoritativní rady. Není trénován ve vševědoucnosti a neomylnosti, ale v tom, jak být v plné pozornosti se svým klientem, nabízet svou perspektivu, všímat si potřeb, impulzů a možností, které možná zůstaly klientovi nepovšimnuté. Je zkrátka druhým člověkem, který svému klientovi poskytuje bezpečný prostor pro sdílení jeho těžkostí a rozvíjení jeho vlastního vnitřního léčivého potenciálu. Terapie je v mém pochopení spíše dlouhodobým procesem, cestou pokusu a omylu, která je povětšinou spíše pomalou mravenčí prací. Je to proces finančně i energeticky relativně náročný. Zásadní je, aby si na této ne vždy jednoduché cestě klient i terapeut lidsky rozuměli. Psychoterapie určitě není všelékem a je zapotřebí mít od ní realistické očekávání, ale pokud se daří, její plody stojí za to. 

O biosyntetické psychoterapii

Psychoterapie má nespočet škol a směrů, které mají mnohdy poměrně odlišné představy o tom, co psychoterapie je a měla by být. Biosyntéza, respektive "biosyntetická psychoterapie", je jedním z těchto směrů, který založil nedávno zesnulý David Boadella. Čerpá jednak z klasické psychodynamicky orientované psychoterapie (zjednodušeně to, co je laicky známo jako "psychoanalýza"), která zkoumá naše základní vzorce odvozené od rané komunikace s rodiči apod. Dále čerpá z tělově orientovaných směrů psychoterapie, které svůj původ odvozují od díla Wilhelma Reicha. Biosyntéza má blízko také k humanisticky orientovaným směrům v tom, že je zaměřena nikoliv pouze na problémy, ale na naše silné stránky a vnitřní zdroje, a tedy na rozvíjení našeho lidského potenciálu. Současná podoba biosyntetické psychoterapie těží také z výzkumů v neurovědách (zejména v oblasti výzkumu traumatu) a psychosomatické medicíny. Je jedním ze směrů, které jsou otevřeny také spirituální či náboženské dimenzi duševního zdraví.

Biosyntéza pracuje na třech základních rovinách: myšlení, prožívání (emoce) a tělo, přičemž usiluje o jejich propojení a přemostění propastí, které mezi nimi často v důsledku našich větších i menších traumat vznikají. Terapii vede od těch našich částí, které fungují dobře a skrze ně usiluje o podpoření těch částí, s nimiž nyní nemáme tak dobrý kontakt. Například pro někoho může být bolestivé pracovat s emocemi, ale cítí se silný v myšlení. Můžeme tedy začít u myšlení a přes postupné pojmenovávání emocí můžeme opatrně nahlížet i do této oblasti klientova života. Biosyntéza je hodně jemný přístup, který si zakládá na bezpečí a respektu k tempu a potřebám klienta. V samotném jejím základu je přesvědčení, že hluboko v nás lidech je léčivá a tvořivá síla, terapie potom spočívá spíše v odstraňování překážek tomu, aby mohla působit.

Vzhledem ke svým body-psychoterapeutickým kořenům biosyntéza také pracuje s tělem přímo skrze pozornost k tělovým procesům (například kde v těle cítím nějakou emoci, kde cítím napětí), relaxaci, meditaci všímavosti, vědomý pohyb, práci s dechem či případně i s dotekem (pokud je to pro klienta bezpečné a prospěšné).