Biosyntetická psychoterapie
Přístup, s nímž pracuji, se jmenuje biosyntetická psychoterapie. Má zhruba tyto historické kořeny:
- Vztahová psychodynamická psychoterapie: ta zjednodušeně řečeno zkoumá to, jak se naše základní vzorce z raného vývoje promítají do našich současných životů, pomáhá je zvědomit a léčit skrze terapeutický vztah.
- Tělově orientovaná psychoterapie sahající k Wilhelmovi Reichovi, jejíž snahou je rozpustit emočně-tělové bloky a umožnit volně pulzovat naší životní síle.
- Vitalistická (tj. na život orientovaná) filosofie, přírodověda a spiritualita, z níž čerpal zakladatel biosyntézy David Boadella, která se dívá na organický základ naší psychiky a naši propojenost se světem všeho živého.
- Současná psychosomatická medicína a neurovědy, z nichž čerpá exaktnější pochopení procesů spojených s utvářením a léčením psychického traumatu.
Biosyntetická psychoterapie je orientovaná na podporu našich vnitřních zdrojů, terapeut je spíše naslouchající průvodce, který pomáhá odstraňovat překážky léčebnému procesu, jehož potenciál je usazen v nitru klienta. Na člověka nahlíží holisticky a je otevřena i spirituální dimenzi duševního zdraví.
Biosyntetický přístup je jemný a klade velký důraz na vytvoření bezpečí a respekt k tempu klienta. V terapii usiluje o propojení rovin myšlení, emocí a těla, které jsou často v důsledku našich zranění od sebe vzájemně odpojeny (například - mohu myslet, ale necítím žádné emoce a potřeby svého těla; nebo mé emoce jsou tak intenzivní, že je ani nedokážu popsat atd.).
Kromě mluvení biosyntetická psychoterapie také pracuje s tělem přímo skrze pozornost k tělovým procesům (například kde v těle cítím nějakou emoci, kde cítím napětí), relaxaci, meditaci všímavosti, vědomý pohyb, práci s dechem či případně i s dotekem (pokud je to pro klienta bezpečné a prospěšné).
Ačkoliv jsem vycvičen v biosyntetické psychoterapii a tento přístup vyhovuje mé povaze, osobně je mi velice blízké pojetí, které se snaží hledat spíše podobnosti než rozdíly napříč různými školami psychoterapie.